Rozhovor s Pavlem Kovaříkem 

ŠkoFit Vám tentokrát představuje jednoho z našich skvělých běžců a zároveň kolegu ze závodu Škoda Auto Kvasiny, je jím pan Pavel Kovařík.
Oslovili jsme k rozhovoru pana Pavla Kovaříka proto, že jsme se dozvěděli o jeho neuvěřitelném výkonu, kterému předcházelo vlastní rozhodnutí
uběhnout Jiráskovu trasu na jeden zátah.Jedná se o trasu dlouhou 170 km a pan Kovařík ji uběhl za 21 hodin!
A co ho k tomu vedlo a mnoho dalšího se dozvíte v našem sepsaném rozhovoru.

 

1. Ve ŠkoFitu jste s námi už od jeho začátků (od června 2017), co Vás k němu přivedlo? A co na něho říkáte?

Hledal jsem alternativu za apku od ČEZ a přál si, aby bylo něco podobného i ve Škoda Auto.
Až zpětně je vidět, jaký posun ŠkoFit za ty roky udělal, ponejprv to byly výzvy pouze v aplikaci Endomondo,
nyní už vidíme přesně na co, a na koho přispíváme.

 

2. Jak dlouho se věnujete běhu a co Vás k němu přivedlo? Kdy jste začal s pravidelnými tréninky?

Atletiku jsem dělal amatérsky od základky až do konce vojny, pak jsem hrál fotbal, zkoušel hokej, ale hlavně lítal na kole,
sportoval jsem pořád, ale spíše nárazově. Pravidelně zhruba 6 let zpátky a cca 4 roky jsem pod vedením trenéra Milana Janaty.

 

3. Jaký/é závod/y jste už letos absolvoval?

Letos jsem běžel jako první: Úpickou desítku za 35:30, po dost nevydařené loňské sezóně to byl slibný výkon v přípravě
na MČR 100 km v Plzni, bohužel závod jsem nedokončil kvůli zranění kolena, šlo o přetížení, časy z mezičasů však byly výborné
a jen mě přesvědčily, že forma je zpět. A zatím poslední závod proběhl u nás v Rychnově nad Kněžnou a to jako Jarní půlmaraton
a zde jsem skončil celkově druhý.

 

4. Jak probíhá takový závod?

Aj, tak tady by to bylo na román, pokaždé to mám jinak, někdy jdu na čas, někdy si to užít a někdy na umístění.
Na začátku roku si určím většinou 2 až 3 hlavní závody, na které se maximálně soustředím a vše ostatní jsou přípravné, nebo testovací závody.
Takže u mě to pak dopadne tak, že všechny hlavní závody pokazím a ty vedlejší zaběhnu na výbornou :-D

 

5. Jak se připravujete na závody? Jak trénujete? Případně s kým? A co strava? Dodržujete speciální jídelníček?

Začínám v zimě objemovou přípravou, poté nabírám sílu v kopcích a tu pak přenáším do rychlosti na rovině, před závody
a mezi už většinou simuluji profil a ladím formu. V Kvasinách máme partu, tak trénuji občas s nimi, ale většinou sám.
Z jídla jím vše, čím větší forma, tím více jím, jen před závodem vynechávám sladké.

 

6. Jak to máte s disciplínou v tréninku? Před a po závodech?

Stará škola, makám na sto dvacet procent, až je to někdy kontraproduktivní.

 

7. V čem jsou pro Vás závody jiné oproti klasickému tréninku? A co Vás vede k soutěži?

Nemusím sebou tahat jídlo, podívám se po té naší zemičce, potkám se s kamarády, odpočnu si a zdravě si zazávodím,
mám to spíš tak, že chci mít z běhu supr pocit.

 

8. Máte po závodech, náročnějším tréninku bolavé tělo? Stalo se Vám, že např. nemůžete bezbolestně sejít schody?

Většinou jen po těch delších od maratonu vejš, ale je to zhruba dva max. tři dny, schody jsem zatím vždy dokázal sejít...

 

9. Jaké máte triky na bolavé nohy, tělo po sportu?

Studenou vodu a navlíknout kompresky na noc.

 

10. Jak Vás ovlivňuje v trénincích pracovní režim? Rodina?

Trénink přizpůsobuji práci, většinou to dělám tak, že běhám do práce a zpět, ono při dopravní situaci na Rychnovsku,
to je o pár minut pomalejší a bez nervů. Doma mi všichni fandí, bez podpory by to snad ani nešlo.

 

11. Uvedl jste, že běháte do práce a zpět po svých. To za každého počasí a po celý rok? Pracujete na směny?

Mám nepřetržitý systém, tzn. dvě ranní, dvě noční dvanáctky a pak 3 dny doma. Furt dokola, svátek nesvátek.
Dříve jsem 1 ranní navezl na kole věci a jídlo a pak běhal a poslední noční to zas na kole odvezl.
Jenže pod vedením trenéra jsme zjistili, jak mě ta noční vrací zpět. Tak teď ji jezdím autem nebo na kole.

 

12. Jaké roční období máte pro běh nejraději?

Ty jo, já si v každém ročním období najdu to krásný. Jaro svlíkám ty vrstvy oblečení, vše se probouzí, léto totální svoboda,
podzim barvy a vůně listí a zima běžky a vše pod peřinou. Počasí mi je vcelku jedno, prostě se na to obléknu, nemám rád silný protivítr.

 

13. Preferujete přírodu nebo asfaltku? A při běhu ticho nebo sluchátka?

Tak 1/3 pro asfalt, zbytek traily. Sluchátka používám dle chuti.

 

14. Kdy jste začal dělat dalším běžcům trenéra? Co Vás k tomu přimělo?

Trenéra? Tak bych to nenazval, spíš jde o předávání zkušeností, vše vzniklo cca před třemi lety, kdy mě oslovili kluci z linky,
abych jim pomohl se připravit na Beskydskou sedmičku. V tuto chvíli pomáhám Pavlu Řízkovi, spolu to táhnem už od začátku.

 

15. Máte nebo měl jste také svého trenéra?

Ano, mám Milana Janatu z Hořic, vše co umím, mám od něho.

 

16. Co se týká vybavení pro běžce - nejdůležitější je jistě obuv. Ve Vašich článcích se často zmiňujete
i o volbě běžecké obuvi (terén, počasí…). Jak vybíráte obuv Vy? (doporučení v obchodě, internet,…)

Člověk může běhat v trenkách, ale boty jsou základ, já preferuji Salming, zkoušel jsem i jiné, ale ty kopyta mi prostě sedí nejvíc.
Boty vždy zkouším ve speciálce, nikdy e-shop, vyzkouším třeba 6 párů a postupně vyřazuji, někdy se stane, že prostě sednou na první.
Kupuji v Run4Fun HK.

 

17. Jaké další sporty dále preferujete a věnujete se jim?

Ty jo, kolo, plavání, turistiku, nohec, v zimě běžky.

 

18. A teď ještě k příběhu, kdy jste se rozhodl zdolat Jiráskovu trasu na jeden zátah (červen 2021)…
Mělo to být k poctě 100 letému výročí. Ale jak Vás to napadlo, co Vás na tom lákalo? Přeci jen se jedná o šíleně dlouhou trať (170 km),
na kterou se asi natrénovat 100 % nedá a do toho to není jen o fyzičce, ale i velkých nárocích na psychiku…
Jaký byl do té doby Váš nejdelší běžecký závod, výběh? Co Vám na to řekli doma, když jste s tím přišel?

Tak to bylo jednoduchý, žiju v Orličkách, běhám zde, holky se nahoře naučily na běžkách, prostě srdcovka, něco o nich vím a zajímám se.
No a když jsem se dočetl, že bude slavit 100 let od vzniku, tak jsem začal pátrat, taky jsem se ze začátku lekl jak je vlastně Jiráskovka dlouhá,
původně měla jen cca 45 km, nyní 167km. Byla to výzva, pocta lidem z podhůří i hor, prvo přeběh, to vše mě přesvědčilo o tom, do toho jít.
Chtěl jsem ale, aby to byl sportovní výkon, né přechod, potřeboval jsem sehnat alespoň malý suport. Tomáš Meier ze Siemens se nabídl, že mě doprovodí,
sám žije přímo v srdci Orlických hor a to v Sedloňově, ideální dvojka, horal, člen turistů a blázen, doteď ho vidím, jak táhne kolo s jídlem proti mně na Sucháč...

 

19. Jak na to dodnes vzpomínáte? Doporučil byste to zapáleným běžcům ve svém okolí absolvovat? Nebo šel byste do toho znovu?

S láskou, bylo to 21 hodin totálních intenzivních zážitků. Tomáš, když spolu občas zajdem na kafe v žertu říká, kdy si to dáme z druhé strany.
Určitě doporučuji, ale opravdu už zkušenějším běžcům.

 

20. Jak se s tím popralo Vaše tělo? Asi zde to nebylo jen o bolavých a namožených svalech…
Ale co chodidla? Puchýře? Jak dlouho jste se po takovém výkonu regeneroval? A jak? Pro mě to je úplně nepředstavitelný.
Když si představím jen nárazové cvičení, kdy se člověk vzpamatovává i několik dní a nemůže bezbolestně udělat krok...

Po doběhu si pamatuji, že jsem si pomáhal rukama hodit haksny do auta a až druhý den schody dolů byl problém :)
Mám štěstí na boty, takže chodidla v pohodě po cca týdnu jsem už normálně fungoval.
 

A na závěr, moc děkuji panu Pavlu Kovaříkovi za spolupráci a sepsání tohoto článku.
Je to úžasně milý člověk a jeho stories o běhu (na fb) Vás do příběhu vtáhnou tak, že se nakonec možná rozeběhnete taky 

Tým ŠkoFit